Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. Zbytek spodní části starého hřbitova - část 1.

Ve spodní části starého hřbitova pak nalezneme hrob rodiny Vočadlovy. Byla to rodina známých filologů.

Vilém Vočadlo (1846-1913) přišel do Klatov v roce 1888. Byl to klasický filolog a romanista. Hovořil 24 jazyky. Učil na gymnáziích v Praze, v Třeboni, v Táboře. A od roku 1888 učil na klatovském gymnáziu němčinu, francouzštinu, latinu a nepovinný těsnopis. Jeho manželka se jmenovala Anna, jejich dcera Marie. Ta se provdala za Josefa Davida. Všichni jsou pohřbeni v rodinné hrobce.

Vilém a Anna bydleli nejprve na náměstí v čp.154 (dnešní budova ČSOB). Tam se také narodil nejslavnější z rodu, Otakar. V roce 1904 si manželé postavili vilu čp.146 pojmenovanou Šárka v dnešní ulici Národních mučedníků.

Neslavnějším se stal ale jejich syn Otakar Vočadlo. Narodil se 2. října 1895 v Klatovech. Své nadání pro jazyky nezdědil jen po otci Vilémovi. Jeho dědeček Jan Vočadlo byl prvním českým docentem francouzštiny na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a vydal přehled francouzské mluvnice. Otakar absolvoval gymnázium v Klatovech. V Praze na filozofické fakultě studoval anglistiku a slavistiku. Studia zakončil v roce 1921 doktorátem z anglické a slovanské filologie. Poté odjel na roční postgraduální studium do Londýna. Pobyt se ale protáhl až do roku 1928. Přednášel zde na ústavu slovanských studií. V Anglii ho navštívil Karel Čapek a spolu podnikli cestu po Anglii, Skotsku a Walesu. V roce 1928 byl vyslán na přednáškovou cestu po Spojených státech a Kanadě, aby přednášel na tamějších univerzitách o české středověké literatuře. V roce 1931 definitivně ukončil pobyt v Anglii. Od roku 1933 začal působit na univerzitě v Bratislavě, kde vybudoval anglistické oddělení s knihovnou. Roku 1939 byl jmenován mimořádným profesorem anglické řeči a literatury na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde také začal učit. Za války byl zatčen pro jeho negativní vztah k Německu a od roku 1942 vězněn v koncentračních táborech v Terezíně, později v Osvětimi, nakonec v Buchenwaldu. Po válce učil na Karlově univerzitě v Praze. Učit mu bylo komunisty zakázáno, mohl se ale aspoň věnovat badatelské činnosti. Rehabilitován byl až v roce 1968 a bylo mu povoleno opět učit. Ještě před svou smrtí stihl dokončit knihu Anglické listy Karla Čapka, která obsahuje dopisy, které psal Čapek Vočadlovi v letech 1921 – 1938. Dále obsahuje Vočadlův popis Čapkova pobytu v Londýně, jejich společné cesty po Anglii a i některé Čapkovy dopisy s významnými britskými spisovateli. Vydána byla bohužel ale až posmrtně v roce 1975. Otakar Vočadlo zemřel 24. ledna 1974 v Praze.

Při stém výročí jeho narození mu byla v roce 1995 v Klatovech odhalena pamětní deska na jeho rodném domě (pozn. na domě dnešní ČSOB banky na náměstí).

Zajímavé je také jeho propagování zdravého životního stylu. Byl abstinent, nekuřák a vegetarián. Jeho manželka Ludmila pro něj a i pro celou jejich rodinu vařila vegetariánské jídlo a dokonce napsala vegetariánskou kuchařku. Jejich dva syny tohle ovlivnilo natolik, že i jejich rodiny v dospělosti byly vegetariánské.

S manželkou Ludmilou měli 2 syny, Velena a mladšího Radoslava. Radoslav Vočadlo se narodil 2.dubna 1927 v Anglii. Věnoval se hudbě, studoval violoncello v Anglii a v Anglii i zůstal jako člen BBC Symphony Orchestra. Čtyři roky pobýval v Austrálii, kde propagoval československou hudbu. Tam se seznámil s manželkou Shelley Hughes. Spolu měli 2 dcery. Kniha Anglické listy Karla Čapka, kterou napsal jeho otec, byla vydána i v reedici s předmluvou od Radoslava. Zemřel v roce 2004.

img_8304.jpg

img_8305.jpg

Další zajímavý náhrobek s pískovcovou sochou anděla a antickým sloupem najdeme v „uličce“ vedoucí od závěru kostela sv. Michala k bývalé márnici. Jedná se o další práci místního sochaře Viléma Glose. V pracovním deníku sochaře uvedena cena 18 000 Kč, podrobný rozpočet a náčrtek. Kamenické práce provedla firma Herzán.

Hrob patří klatovské stavitelské rodině Strejců. Josef Strejc (1878-1936) vlastnil kruhovou cihelnu v Lubech. V Klatovech např. podle architektonického návrhu Ladislava Skřivánka postavil spolu s dalším klatovským stavitelem Václavem Benešem v letech 1921-1925 Masarykovu základní školu. Dále v roce 1933 byla zprovozněna nová budova pošty čp.89 u Drnového potoka. Josef Strejc ji postavil podle návrhu pražského architekta Zdeňka Pštrossa. Provedl i stavbu sirotčince na Křesťanském vršku vedle nemocnice (pozdější porodnice). Provoz zahájil sirotčinec – Okresní dětský domov v roce 1929. Strejc ho postavil podle plánů klatovského Vojtěcha Brady. Svoji honosnou vilu čp.167 si postavil v dnešní Lidické ulici.

Josefův syn Jan Strejc po otcově smrti přebral rodinnou firmu. V té době to byla druhá největší prosperující stavební firma. Podle návrhu pražského funkcionalistického architekta Adolfa Benše postavil v roce 1941 pod Vodojemem Gregorovu vilu čp.322. V Riegrově ulici čp.319 pak podle svého návrhu postavil vilu manželů Váňových. V roce 1948 byla firma znárodněna a Jan pracoval jako investiční technik v klatovském podniku Kozak.

img_8442.jpg

img_8443.jpg

Dále směrem k bočnímu východu ze hřbitova narazíme na hrobku rodiny Kusých.

Václav Kusý (1850-1925) byl zakladatelem dřevozpracující firmy. Firma se zabývala výrobou dřevěných oken, dveří a dalšího nábytku. Nová továrna byla postavena v Nádražní ulici v místě dnešního čp. 172 v roce 1889. Firma se zvětšovala, majitel pořídil i parní pilu. Později firmu převzal syn Václav (1874 - 1959), byli ale s manželkou odsunuti na faru v Němčicích. V době socialismu se podnik nazýval ZDZ (Západočeské dřevařské závody).

Stavitel Karel Horák pro továrníka a majitele parní pily Václava Kusého st. postavil rodinnou vilu čp. 206 ve Voříškově ulici. Vila má poetický název U Karlova Týna a je postavena na neobvyklém půdorysu zaobleného písmene V. Postavena byla v roce 1906 firmou klatovského stavitele Karla Horáka. Vedle stojící vila ve Dvořákově ulici čp.206 patřila také rodině Kusých a obě vily Karel Horák postavil ve stylu florální secese.

img_8524.jpg

img_8525.jpg

Po chodníčku dále (vpravo) dojdeme k hrobu rodiny Veselských a Švecovy.

Ph.Dr. František Švec (1885 – 1968) byl ředitelem Zemské vyšší zemědělské školy v Klatovech. Byl odborníkem v zemědělství a přírodovědě, spisovatelem odborných publikací. Na zemědělské škole působil jako učitel od roku 1919, v letech 1945 až 1948 byl jejím ředitelem. Z jeho publikační činnosti lze zmínit odborné tituly „Ovocnictví, jeho význam, dějiny a vztahy“ z roku 1924, „Zemědělská bakteriologie v přehledu“ z roku 1922 a 1.díl Vlastivědy Klatovska, část Příroda, která byla vydána klatovským nakladatelem O. Čermákem v roce 1933. Další jeho publikace se jmenují „Obrázky ze starých klatovských škol“ či nepříliš podařený pokus o zveršování díla „Přehledné dějiny města Klatov“. Věnoval se i pěstování klatovských karafiátů. Pěstoval a šlechtil je se svými spolupracovníky na pozemku Zemědělské školy. Napsal o nich další odbornou knihu „Klatovské karafiáty, jejich dějiny a pěstování“ z roku 1926.

Na levé straně náhrobku z tmavého kamene je vyryta báseň :

VĚZ, PŘÍCHOZÍ, ŽE PŘIJDE I TVŮJ ČAS

A DOHOŘÍŠ JAK PLÁPOLAVÁ SVÍCE.

JEN SLUNCE ZAPADÁ A VZEJDE ZAS,

VŠAK MY SE NAZPĚT NEVRÁTÍME VÍCE.

 

ZDE ZBYLY PO NÁS ČINŮ ŠLÉPĚJE.

KÉŽ TEPLÉ ZŮSTANOU, JAK BYLY KDYSI!

SNAD TVÉHO ŽITÍ POUŤ K NIM DOSPĚJE

A SVĚŽÍ VZPOMÍNKU I NA NÁS VZKŘÍSÍ.

 

VY, POZŮSTALÍ, NETRUCHLETE JIŽ,

ŽE JSME VÁS TADY V BOLU ZANECHALI;

JSME VÁM I BLAHU SVÉMU MNOHEM BLÍŽ,

COŽ DOČASNĚ VÁM SLZA V OKU HALÍ.

 

JE HROB JEN SCHRÁNKOU TĚLA ČLOVĚKA,

JAK MOTÝL Z KUKLY VZLÉTLA DUŠE Z NĚHO;

TA VELKÝCH VĚDCŮ VÍRA ODVĚKÁ

MÁ PEČEŤ V SLOVECH KRISTA VZKŘÍŠENÉHO.

img_8528.jpg

img_8530.jpg

V další uličce nad hrobem rodiny Strejců najdeme dnes již zanedbaný hrob c. a k. majora Jana Zachara, šlechtice z Radmilů (1843-1914), jeho manželky Marie (1857-1914) a jejich syna Karla (1885-1953). Náhrobní deska spadla a okraje se roztříštily, na fotografii z roku 2006 však byla ještě v pořádku (viz. http://www.vets.cz/vpm/6239-hrob-jan-zachar/). Jan Zachar figuruje ve smutném příběhu Zdeňky Havlíčkové, dcery Karla Havlíčka Borovského. Zdeňka se ve svých 17ti letech zamilovala do polského důstojníka, barona Quida Battaglia. Tehdy nebylo myslitelné, aby se „dcera národa“, jak ji nazývali čeští vlastenci, zamilovala do rakouského důstojníka a ještě k tomu Poláka. Polsko totiž slíbilo českým politikům, že s nimi vytvoří opozici a společně budou bojkotovat Rakousko. Slib ale nedodrželi. Lásce bylo tedy bráněno, Zdeňka ale poslala svému milému „na památku“ zápisník svého otce Karla Havlíčka, který obsahoval nedokončenou část básně Křtu sv. Vladimíra. S Battagliou sloužil v haličském Tarnopolu Jan Zachar, pozdější šlechtic z Radmilů a tomu Battaglia zápisník věnoval. Roku 1869 ho Zachar přivezl do Klatov a předal majiteli klatovské tiskárny Maxmiliánovi Čermákovi, aby text vydal. To se nestalo a zápisník zůstával u Čermákových.... Příběh zápisníku pak ještě pokračuje a Zdeňka Havlíčková barona Battagliu již nikdy neviděla a zemřela ve svých 24 letech. - celý příběh viz. kniha „Klíč k českým hřbitovům“.

img_8445.jpg

img_8446.jpg

Hrob spřízněných rodin Drozda a Taftl najdeme vlevo od průchodu ve zdi, která odděluje 1. a 2.část starého hřbitova.

Josef Václav Drozda byl vídeňským profesorem vnitřního lékařství na Vídeňské univerzitě a český vlastenec. Narodil se v Klatovech 6. května 1850. Hned po maturitě odešel do Vídně. Tam i promoval. Ve Vídni se podílel na objevování léků na úplavici a cukrovku. Zabýval se nemocemi mozku a mozkových plen, tuberkulózou. Psal literaturu z oboru, ale i polemické brožury aj. Používal pseudonym Hůrecký. Ve Vídni organizoval život tamějších Čechů. Stal se starostou Slovanského zpěváckého spolku a v roce 1887 spolupořádal jubilejní koncert k 25 letému výročí trvání spolku. Na něj byli pozváni i Antonín Dvořák a mistr houslí F. Ondříček. Účastnil se i spolkových výletů do vídeňského okolí. Zachoval se i jeho popis. Byl menší postavy, subtilnější, s bohatým vlasem a plnovousem. V roce 1919 jen krátce působil jako profesor na pražské lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Pak se vrátil do rodného města a v Klatovech zemřel 10. února 1927.

Profesor Drozda je na náhrobku zpodobněn na portrétní plaketě. Plaketa sice vznikla už v roce 1910 (nápis na plaketě vlevo AETAT. LX), osazena na náhrobek byla až roce Drozdovy smrti roku 1927. Navrhl jí umělec Jan Čejka, zhotovil ale nejspíš klatovský kameník Vojtěch Pták.

Jan Čejka (1878 – 1925), akad. Sochař, medailér a rytec, se narodil v Loučimi u Klatov. Rodina se však záhy odstěhovala do Vídně, kde Čejka studoval na Uměleckoprůmyslové škole a později na Akademii výtvarných umění. Ve Vídni působil, měl zde ateliér. Od roku 1919 až do své smrti působil ve Státní mincovně v Kremnici jako přednosta ryteckého oddělení. Další jeho klatovskou prací je pamětní deska Karla Boleslava Štorcha, spisovatele, obrozence a novináře (v Komenského ulici).

img_8476.jpg

img_8478.jpg

img_8477.jpg

Z rodiny Taftlovy je zde pohřben kněz Emanuel Taftl (1874 – 1953). Byl příležitostným poetou. Jeho dílem je sbírka „Od srdce k srdcím“.

Emanuel Taftl – Od srdce k srdcím :
ASTRY
V sychravém až podzimu
astry rozkvítají,
teskně krásné na pohled
k životu se mají

pozdě - zato vzácnější,
o květy kdy nouze,
jiných květů vážnější
v účelnější touze...

Ponurosti předzimní
náladu přidávají
člověku tím milejší,
čím smutnějí v kraji.

K slovu když se přihlásí
hrobů poezie,
starých svět jak zázrakem
v astrách dále žije...

V pozdních květech síly víc,
nevadnou tak rychle;
neškodí tak mrazíky
jejich vnadě ztichlé...

Mnohých lidí nad hrobem
v stáří astra spása,
v pozdní síle duševní
životní je krása.

(http://poeticno.kotrla.com/weblog.php?id=P514)

Další muž se stejným jménem Emanuel Taftl byl doktorem filozofie, učitelem matematiky a fyziky. Narodil se 10. prosince 1842 v Jindřichově Hradci, kde vystudoval gymnázium. Učil na gymnáziu v Hradci Králové, kde jeho studentem byl Alois Jirásek. Od roku 1871 byl profesorem na gymnáziu v Klatovech a v roce 1893 se stal okresním školním inspektorem pro okresy Klatovy, Domažlice a Horšovský Týn.

Emanuel Taftl byl autorem učebnice  Algebra pro vyšší třídy středních škol , která byla dokonce přeložena do bulharštiny.

Jeho hodiny matematiky a fyziky byly zábavné a zajímavé. Dr. Taftl uměl své výklady obohatit o jemný vtip.

V Klatovech byl jeho studentem Emil Frída, tj.básník Jaroslav Vrchlícký, který matematiku a fyziku nikdy neměl v lásce a podle toho vypadala jeho klasifikace. Taftl byl však výborný pedagog, uměl vzbudit zájem o předměty a tak se zlepšila i Frídova klasifikace.

Jaroslav Vrchlický píše domů roku 1871z Klatov :„Dr.Taftl (profesor Vrchlického v oktávě) je samý oheň, přednáší rukama, očima, čelem, ba i vlasy s takovým zápalem, že jsem to ještě neslyšel. Byli jsme plni strachu před ním : doktora a k tomu z Hradce Králové! A jak zkouší! Jen s kuráží! říká. U nás neslýcháno, aby každý i ten nejslabší tak dobře uměl jako nyní. Chování jeho přivedlo mne na některé myšlénky stran vyučování mathematice... Antipathii k mathematice měl jsem já již od dětství a bylo třeba věku více s rozumem pracujícího a pak profesora jako je dr. Taftl, abych se z ní vymanil"

(z http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/123792/CasPestMatFys_050-1921-3_13.pdf)

Zemřel 14. prosince 1920 v Klatovech.

Je zde pohřbena i jeho manželka Anna roz. Drozdová. Pod jejím jménem můžeme číst vlastenecký nápis :

KDO NÁHODOU SE SNAD KDY ZASTAVÍ

U HROBU MÉHO, AŤ ČTE V ZÁHLAVÍ:

SVĚT NEZMÁTL MNE! Z HROBU MLUV DUCH MŮJ,

ŽE KATOLÍK − ČECH JSEM − I V HROBĚ SVŮJ!“
 

Řadu hrobů významných klatovských osobností za presbytářem kostela sv. Michala začíná hrob rodiny Vaňkovy.

Malíř, středoškolský profesor a vlastivědný regionální pracovník Ferdinad Vaněk se narodil 19. prosince 1849 ve Velvarech. Byl umělecky nadaný, výtvarně a hudebně. Chtěl se ale stát malířem, proto se rozhodl v Praze studovat Akademii výtvarných umění. Přesto se ale překvapivě rozhodl pro učitelskou dráhu, učil v Praze. Za jeho působení na gymnáziu v Kolíně se poznal s Jindřichem Vančurou, klatovským rodákem, který tam učil češtinu a dějepis. Zřejmě na jeho doporučení se začal ucházet o místo na gymnáziu v Klatovech a uspěl. V roce 1889 byl jmenován řádným profesorem gymnázia v Klatovech. Vyučoval kreslení. Věnoval se i práci v muzeu, památkové péči a jako malíř i výtvarnému umění. Dělo se tak ve spolupráci tří nejvýznamnějších mužů Klatov konce 19. a počátku 20.století. Jeho spolupracovníky byli archeolog a muzeolog dr. Karel Hostaš a historiograf Klatov a okolí dr. Jindřich Vančura. Vaněk jim byl nápomocen jako ilustrátor, např.v Hostašových svazcích Soupisu památek a ve Vančurových Dějinách někdejšího královského města Klatov. Spolupráce Vaňka a Hostaše začala hned v roce 1889, kdy se Vaněk přistěhoval do Klatov. Seznámil je Vaňkův kolega z kolínského gymnázia, Jindřich Vančura.

V oblasti památkové byl pověřen dohledem na řádné provádění uměleckých prací na restaurovaném arciděkanském chrámu. Byl jednatelem Spolku pro vnitřní chrámovou úpravu. Tato práce trvala 10 let a on jí prováděl svědomitě a to zcela zdarma. Vypracoval návrh obnovy orloje na Černé věži a ten byl v průběhu roku 1899 zrealizován.

Zajímavostí je, že byl členem klatovského odboru Klubu československých turistů a byl i jeho jednatelem. Vydal Průvodce po Klatovech a okolí. Byl také aktivním značkařem. První turistická cesta z Klatov na Loretu byla označkována právě Vaňkem. Po Vaňkovi byla pojmenována první turistická stezka na Klatovsku. Vedla přes Luby, Hejno, sv. Bartoloměje do Velhartic.

Další zajímavostí je dochovaná olejomalba, oltářní obraz hřbitovního kostelíka sv. Michaela. Je na něm znázorněn sv. Michael bojující s drakem. Podle dochovaných zpráv se jednalo o vydařenou práci.

S postupujícím věkem se zhoršovalo Vaňkovo zdraví. Zemřel v klatovské nemocnici 29.března 1939. Pohřeb se uskutečnil v hřbitovním kostelíku sv. Michaela, kam byl kdysi umístěn jeho obraz sv. Michala.

V rodinném hrobě je pohřbena i manželka Berta, roz. Novotná (1857-1911). S Bertou se seznámil v Kolíně, kde její otec působil u okresního soudu. Měli spolu 3 děti – Oldřicha, Marii a Jana. Dcera Mařenka Vaňková (1890 - 1910)zemřela velice mladá po krátké nemoci (zánět ledvin). Prvorozený syn Oldřich Vaněk (1890 – 1927) studoval na Vysoké škole báňské v Příbrami. V roce 1919 nastoupil do československých petrolejářských dolů v Kbelcích na Slovensku. Protože trpěl tuberkulózou, musel toto místo opustit. Pak zastával redaktorská a úřednická zaměstnání v Praze. Zabýval se i orientalistikou. Psal o ní články. Byl také členem Klatovských listů. Na základě dlouholeté tuberkulózy zemřel v klatovské nemocnici v červnu 1927.

Nejmladší syn Jan zemřel v Praze.

Z hlediska uměleckého by hrobka měla být dalším počinem architekta Josefa Fanty, jehož Vaněk poznal při rekonstrukci zdejšího děkanského kostela. A opět zde najdeme pseudogotické lámané písmo, tak jako na hrobce Dr. Aloise Maška, starosty Klatov. Hrobka byla pořízena po náhlé smrti dcery Mařenky. Na sloupu tak najdeme nápis v gotickém písmu : Památce dcerušky / zasvěcují rodičové l.p. mdccccx. Na desce hrobu je to nápis : Světlo věč-/né ať jim svítí

img_8480.jpg

img_8479.jpg

img_8481.jpg

   

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář