Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. Hroby při západní a severní zdi - spodní část starého hřbitova

Prvním významným z řady hrobů při severní zdi starého hřbitova je hrob rodiny Čermákovy a Královy. Byly to spřízněné rody klatovských vlastenců, majitelé české knihtiskárny a vydavatelé novin a knih.

V 60. letech 19. století byla v Klatovech pouze německá tiskárna, která vydávala od roku 1863 do roku 1867 týdeník Bote aus dem Bӧhmerwald. Proto se klatovští vlastenci dohodli na tom, že by bylo dobré vrátit se k myšlence Čenka Bendla, který v 50. letech 19. století chtěl vydávat české noviny Šumavan. Nejprve bylo ale třeba založit českou tiskárnu. To se podařilo na podzim roku 1867. Ještě předtím však kupec, měšťan a klatovský vlastenec Ludvík Král poslal svého synovce Maxmiliána Čermáka do Prahy do tiskárny nabýt zkušenosti, aby pak mohl požádat o tiskařskou koncesi, která byla podmínkou založení tiskárny. Čermák se činil a tak na přímluvu Františka Palackého, Ladislava Riegra a rady Hlávky byla podpořena žádost o tiskařskou koncesi. Tiskárna pak fungovala kromě přestávek způsobených dvěma světovými válkami od roku 1868 do roku 1941. 1. ledna 1868 začal vycházet list Šumavan. Jeho poslední číslo vyšlo v květnu 1945 k příležitosti osvobození. Šumavan byl listem nepolitickým. Maxmilián Čermák ale roku 1891 zavedl čtrnáctideník Úhlavan, který se v týdenním intervalu střídal se Šumavanem. Tím si zajistil, že se jako novinář mohl vyjadřovat i k věcem politickým. Smrtí M. Čermáka tyto snahy ale zanikly. Podle tehdejšího zákona se k věcem politickým mohly vyjadřovat pouze čtrnáctideníky. Později však vešel v platnost nový zákon, na jehož základě se mohl Šumavan stát listem politickým. Za 1. světové války měl Šumavan problémy. Neotiskoval články dostatečně loajální, proto byl v roce 1914 úředně zastaven. Znova začal vycházet v listopadu 1918. V době 2.světové války měl list existenční problémy. Naposledy vyšel v roce 1941. V roce 1945 vyšlo ještě oslavné číslo k ukončení války a tím vydávání Šumavanu definitivně skončilo.

Tiskárnu po celou dobu vedli a vydávali Šumavan příslušníci rodu Čermáků. Maxmilián Čermák zemřel roku 1892. Po něm se vedení podniku ujala jeho žena Marie, po ní jejich syn Otakar. Dále pak na základě vdovské koncese provozovali tiskárnu Otakarovi synové Otakar ml. a Ladislav. Vdova po Otakarovi st. zemřela v roce 1950. Koncese již dále nešla prodloužit a tak v roce 1950 ukončila svoji činnost i tiskárna.

Zpočátku tiskárna fungovala v domě čp.101/I (na rohu dnešní ul. kpt. Jaroše a Denisovy). V roce 1892 koupil Maxmilián Čermák dům v dnešní Denisově ul. čp.106/I a zvětšený a zmodernizovaný podnik tam přestěhoval. Později pak koupili dům, který sousedil přes dvorek, čp.81/I v dnešní ulici Čsl. Legií.

Důležitá byla i publikační činnost tiskárny. Jako první vyšla knížečka „Upomínka na slavnost Krameriovu, konanou dne 28. září 1868 v Klatovech“. V roce 1903 byl např. vydaný Průvodce po Klatovech o okolí - rukověť pro cestovatele a přátele turistiky, který vznikl pod patronací místního Klubu českých turistů. Vycházely zde i díla klatovského rodáka Josefa Haise Týneckého. Hais nejdříve psal do Šumavanu, pak zde vycházely jeho básničky a poté i jeho romány. Vyšla zde i obdivuhodné dílo Jindřicha Vančury „Dějiny někdejšího král. města Klatov“. Pak i dílo „Vlastivěda Klatovska“ a její první díl Příroda, které redigoval prof. dr.  František Švec. Vyšla zde i práce „Dějiny městečka Poleně“ od JUDr. Karla Hostaše. Učitel z Bezděkova Josef Biskup spolu s bezděkovským rodákem Josefem Polákem připravili projekt Vlastivědná knižnice Klatovska. V rámci edice tiskárna vytiskla 24 děl.

img_8301.jpg

Maxmilián Čermák se narodil 30. dubna 1843 ve Štěpánovicích čp 1. Jeho otec Josef byl šenkýř a hospodář. Po absolvování nižší reálky nastoupil do učení do obchodu se smíšeným zbožím v Klatovech svého strýce Ludvíka Krále. U něho pobyl 4 roky, pak odchází do Prahy, kde pracuje jako obchodní příručí. V roce 1870 si vzal svoji sestřenici, starší dceru Ludvíka Krále, Marii a narodilo se jim devět potomků. Byli to Maxmilián, Anna, Ladislav, Otakar, Marie, Ludvík, Miloslav, Vladimír a Vratislav. Byl také klatovským vlastencem. V jeho domě se konaly schůzky místních vlastenců. Byl i členem mnoha místních spolků, např. Klatovského Sokola, spolku dobrovolných hasičů, člen Čtenářské besedy města Sušice, člen Měšťanské besedy, … Jako člen spolku klatovských hasičů měl blízko k hasičské tématice. Jeho tiskárna tak založila 1. český hasičský časopis Český hasič, který se prodával po celé republice. Zemřel v Klatovech dne 11. října 1892.

img_83021.jpg

Marie Čermáková, dívčím jménem Králová, se narodila 8. prosince 1849. Když tiskárna jejího muže Maxmiliána sídlila na své první adrese v domě čp.101/I, vedla zde od roku 1872 papírnictví, kde prodávala papír a potřeby ke kreslení a psaní. Získala i povolení k prodeji knih. V roce 1892 došlo k přestěhování tiskárny na novou adresu o kousek vedle, do čp.106/I. Tam již prostory pro papírenský obchod nebyly. V roce 1892 ale umírá Mariin manžel a ona se ujala řízení celého podniku, s pomocí jejich syna Otakara. Finančně na tom rodina nebyla v těchto letech moc dobře, přesto Marie dokázala řídit podnik dobře. Zemřela 21.srpna 1902.

img_8404.jpg

Další náhrobní deska je věnována Ladislavovi Čermákovi, narozen 4. zá

ří 1874, zemřel 3.ledna 1922. Byl druhým synem Maxmiliána a Marie Čermákových. Vyučil se knihkupcem.

img_8441.jpg

Dalším členem Čermákovy rodiny se zajímavým osudem je Otakar Čermák. Třetí pokračovatel ve vedení rodinného podniku, se narodil 26. května 1876 v Klatovech. Po studiu na nižším reálném gymnáziu v Klatovech nastupuje do učení do knihtiskárny svého otce. Po otcově smrti spolu se svou matkou Marií celý podnik vedli. Otakar je také politickým zpravodajem v Šumavanu. V roce 1900 přebírá od Ludvíka Krále vedení listu. V roce 1903 se poprvé oženil s Františkou Müllerovou, s níž měl 2 syny, Otakara a Ladislava. Františka Čermáková předčasně zemřela roku 1908, když podlehla zhoubné plicní chorobě. V roce 1912 je Otakar zvolen do obecního zastupitelstva.

Za 1.světové války měl Otakar problémy, neboť jeho list Šumavan se nezdál dost loajální. Musel absolvovat sérii sezení u soudu. V roce 1915 pak musel nastoupit na vojnu a na konci roku 1915 se konal poslední soud, při kterém mu byl udělen trest devět měsíců žaláře. Trest měl ale vykonat až po skončení války. Vše ale dobře dopadlo, po válce dostal milost a trest si tak nemusel odpykat. Po válce se znovu oženil, vzal si Annu Lhotákovou ze Strakonic a měli syna Slávečka. Ve 2. polovině 30. let mu lékaři nalezli srdeční anginu, přesto ještě roky vykonával svoji práci. Zemřel náhle, raněn mrtvicí dne 7. ledna 1939. Smuteční obřad se konal v plzeňském krematoriu. Náhrobní deska na hrobce rodiny v Klatovech není.

img_8408.jpg

Ludvík Král se narodil ve Svrčovci 10. března 1825. Jeho otec byl místní hostinský. Nejslavnějším rodákem z nedaleké vísky Svrčovce byl Ludvík Král, který se tu narodil 10. března roku 1825. Po absolvovnání základní školy odešel na učení do Přeštic k místnímu obchodníkovi. Pak odešel na zkušenou a když se vrátil, tak mu otec koupil v Klatovech dům čp.47/I v dnešní ulici Kpt.Jaroše. Z prvního manželství s Josefínou, rozenou Kotábovou, měl syna Ludvíka, který se narodil 18.10. 1854. Jeho druhá žena Anna se po Králově smrti znova provdala za obchodníka a sládka Holeše.

Ludvík Král si vzdělání doplňoval v dobře vybavené knihovně svého tchána Kotába. V Klatovech díky svým vlastnostem získal vážnost a nakonec byl zvolen do městského zastupitelstva. Tam mu byl svěren úkol ohledně klatovského gymnázia a obnovy dominikánského kostela. Zabýval se stavbou nové gymnaziální budovy na Plánické ulici. Spoluzakládal klatovské spolky, např. pěvecký sbor Šumavan, Měšťanskou besedu. A jen pro připomenutí, jeho dcera Marie se provdala za Maxmiliána Čermáka, majitele 1. české knihtiskárny v Klatovech. V roce 1869 spoluzaložil „Eskomptní záložní ústav“, který poskytoval hypoteční půjčky a jiné finanční podpory pro podnikatelské záměry. A tak i Ludvík Král se odvážně pustil do podnikání. Začal budovat „První akciový pivovar“ a „První klatovskou strojnickou dílnu“. Přecenil ale své možnosti a dostal se do úpadku. Nepřišel jen o svůj dům. Zemřel 21.dubna 1883.

Více si lze o krachu akciového pivovaru přečíst v Příloze č.1 v článku z: http://klatoviny.blogspot.cz/2012/04/tunel-v-akciovem-pivovaru.html

img_8439.jpg

img_8440.jpg

Dále není možno přehlédnout hrobku spřízněných podnikatelských rodin, Dattelzweigů a Stadlerů z Wollfersgrünu. Empírová hrobka je bohužel zchátralá.

Franze Antona Dattelzweiga lze považovat za zakladatele klatovského prádelnictví. Narodil se v roce 1821 v Boru u Tachova, v kupecké rodině. Do Klatov přišel proto, aby se u místního kupce Wollnera vyučil. Šlo mu to dobře, a tak se po pár letech stal majitelem obchodu. Oženil se s Eulálií, měli spolu 2 potomky. Starší Anna se narodila 26. listopadu 1847 a Eduard se narodil 22. září 1849. Eduard bohužel ve dvanácti letech zemřel. Dattelzweig zbohatnul a mohl si dovolit koupit dům čp.152/I na náměstí. Chtěl se pustit do podnikání spolu s Janem Boškem, který měl strojnický podnik. Chtěli spolu vybudovat továrnu pro celé Čechy. Pro Boška to však bylo veliké sousto a od těchto plánů upustil. Dattelzweig se tedy pustil do podnikání s Františkem Ignácem Auspitzerem, tkalcovským mistrem původem ze Stříbra. A tak se v Klatovech od roku 1856 začalo v Klatovech šít prádlo pod firmou „Dattelzweig & Auspitzer“. Po čtyřech letech se osamostatnil. Klatovské prádlo získalo širokou proslulost a Dattelzweig opět zbohatl. A pořídil si statek v Poppendorfu ve Štýrsku. Koupil ho od Stadlerů. Jeho dcera Anna se pak roku 1868 vdala za Josefa Stadlera z Wolfersgrünu (8. 4. 1837 - 22. 10. 1914), c. k. Rytmistra. Měli spolu čtyři syny - Jindřicha, Arnošta, Bruna a Pavla. Synové však v rodinné tradici nepokračovali a závodu se ujal bratr Josefa, Georg Stadler, rytíř z Wollfersgrünu, narozen 28. 12. 1854 v Žatci. Zemřel 8. dubna 1943 Klatovy.

Jen pro připomenutí, jejich strýc Ignác (Hynek) Antonín Stadler, rytíř z Wollfersgrünu byl klatovským poštmistrem a jeho syn Václav založil ve městě první stálou poštu.

Georg přišel do Klatov v roce 1872 pomáhat svému strýci Dattelzweigovi ve vedení firmy. V Klatovech už zůstal natrvalo. A nakonec se změnil název firmy na „Dattelzweig & Stadler“.

Franz Anton Dattelzweig zemřel 22. srpna roku 1880 v lázních Bad Ems. Jeho manželka Eulálie zemřela 18. května 1888 ve věku 61 let. Po její smrti začal továrnu řídit Eduard Kottal, bratranec Georga Stadlera a tak podnik změnil opět název na „Kottal & Stadler“. Pánové postavili novou moderní továrnu v Podbranské ulici, pod dnešním čp. 49. A to byla továrna pozdějšího podniku Šumavan.

img_8403.jpg

img_8402.jpg

Jak již bylo zmíněno, hrobka není v dobrém stavu. Náhrobní desky Franze (Antona) Dattelzwiega, jeho manželky Eulálie a jejich syna Eduarda se ve zpustlé hrobce dochovaly.

img_82991.jpg

img_82981.jpg

img_8438.jpg

Deska Georga Stadlera z 2. generace podnikatelského rodu je poškozena, deska jeho manželky Josefine Stadler je v pořádku.

img_82992.jpg

img_82982.jpg

Další hrob při hřbitovní zdi patří Cyrilovi M. Höschlovi (1862 - 1917), zámeckému duchovnímu. V knize rozhovorů se známým psychiatrem Cyrilem Höschlem (narozen 1949 v Praze) „ Cyril Höschl – Kde bydlí lidské duše“ se lze dočíst, že jeden z jeho předků byl katolický duchovní. Jeho rodina přišla do Klatov před více než třemi sty lety z Německa. Jeho praprababička byl Řekyně Emiliana Impsail. Věnovala se divadlu. Její manžel Havel Höschl byl malířem a řezbářem. V kostele v Klatovech vyřezal lavice. Jeho práce lze najít i v okolí Nepomuka, Domažlic a Sušice. Jejich syn Karel (pradědeček) byl také malířem.

Dědeček Cyril M. Höschl se narodil v Klatovech v roce 1886. Zde se vyučil knihkupcem u klatovské firmy Jan Zachystal (pozn.). Později získal knihkupeckou licenci a otevřel si vlastní odborné knihkupectví pro osvětovou literaturu. Přednášel o spiritismu, zaměřil se na podporu vegetariánství, abstinence a nekuřáctví. Roku 1929 se Höschlovi přestěhovali do Prahy-Dejvic, kde si s manželkou otevřeli eticko-mravní poradnu pro ženy i muže. Poté si zařídil novou koncesi, omezenou na knihy vzdělávací, poučné, zdravovědné a výchovné a otevřel specializované knihkupectví v Praze-Bubenči. Vydával své „alternativní“ knihy. Používal pseudonym Kristoslav Přímý. Zemřel v roce 1969. Pochován je na hřbitově u sv. Matěje v Praze-Šárce.

Otec psychiatra, rovněž Cyril Höschl, se narodil rovněž v Klatovech 6. dubna 1925. Je technicky vzdělaný, zabývá se mechanikou. V 60. letech minulého století byl děkanem dnešní Technické univerzity v Liberci. V roce 2015 se dožil devadesáti let.

(pozn. Hrob knihkupce Jana Zachystala je na klatovském hřbitově pod hrobem rodiny Čermákovy, u bočního vchodu na hřbitov.)

img_8436.jpg

img_8399.jpg                     img_84551.jpg

V rohu hřbitova nelze přehlédnout kapli rodiny Nohejlovy. Pohřební kaple byla postavena Marií Nohejlovou v roce 1874 a zasvěcena sv. Kříži.

img_8226.jpg

Vedle kaple rodiny Nohejlovy je hrob rodiny Saskovy. Leo František Saska byl gymnaziálním profesorem. Narodil se 16.června 1832 v Libáni u Jičína a zemřel 16.března 1870 v Klatovech. Věnoval se publikační a překladatelské činnosti v oboru klasické filologie. Známá je kniha „Mythologie Řekův a Římanův“. Psal literární články do časopisů, překládal Platóna.

img_8228.jpg

img_8231.jpg

Pod hrobem rodiny Sasků je hrob s jednoduchou tmavou žulovou deskou. Patří šlechtické rodině Kerssenbrock.

Klement Kerssenbrock, kapitán jezdectva, se narodil v roce 1883 Manětíně. Ve 30. letech 20. stol. si nechal postavit vilu v dnešní Riegrově ulici v Klatovech. V roce 1939 se stal signatářem známého „Prohlášení české šlechty“ v době ohrožení země nacisty. Jeho žena Marie Anna Kerssenbrocková má pod svým jménem zajímavý nápis „sodálka mariánské družiny“. Mariánské družiny byly v Čechách zakládány jezuity. Když byl zrušen jezuitský řád, byly zrušeny i družiny. Obnova družin pak přišla až v poslední čtvrtině 19.století. Takové sbory se většinou zakládaly při kostele. Členové se nazývali sodálové, členky sodálky. Tj. z latinského slova „sodales“ = vojáci. Úkolem družin bylo projevování lásky, úcty a oddanosti Panně Marii, výchova sodálů a sodálek v příkladné křesťany. Členové odebírali katolický tisk a knihy, museli vést řádný křesťanský život, nesměli ani číst „špatné knihy“ či chodit do „špatné společnosti“. Samozřejmě se museli účastnit akcí družiny a i finančně ji podporovat.

Dále jsou zde pohřbené jejich děti Klement, Artur a Marie Terezie.

Ph.Dr. Klement Kerssenbrock byl synem Klementa a Marie Anny. Narodil se 30.května 1912 v Klatovech. Po roce 1948 byly šlechtické tituly zrušeny a tak potomci šlechty museli vést obyčejný život v socialistickém Československu. A tak Klement vystudoval němčinu a tělesnou výchovu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Později učil na obchodní akademii. Pak se stal asistentem na Institutu tělesné výchovy a sportu. Trénoval atletiku, např. i Danu Zátopkovu. Když František Kožík napsal o Emilovi Zátopkovi knihu Vítěz maratónský, tak ji přeložil do němčiny. Spoluzakládal populární Velkou Kunratickou, které se sám účastnil. Podílel se na příručce Lehká atletika, která byla později uznána jako oficiální učebnice. V 60. a 70. letech 20.století učil tělocvik na pražském gymnáziu Na Vítězné pláni. Zemřel v roce 1989.

JUDr. Artur Kerssenbrock je ve školním roce 1933/34 uveden jako absolvent klatovského gymnázia. V 50. letech 20. století je uveden jako předseda Tenisového klubu ve Strakonicích.

img_8396.jpg

img_8397.jpg

Dále při hradbě pak najdeme výrazný hrob MUDr. Karla Pawlika. Umělecky se jedná o další práci sochaře Čeňka Vosmíka. Jeho signaturu najdeme ve spodní části medailonu s portrétem Karla Pawlika. Vosmík spolu s architektem Josefem Fantou tvořili uměleckou dvojici té doby. Fanta je tedy snad autorem návrhu náhrobku. Tato domněnka však není potvrzena žádným písemným dokladem, ale pouze tím, že v Klatovech spolu pobývali a pracovali na vícero stavbách.

MUDr. Karel Pawlik, gynekolog a porodník, se narodil 12.března 1849 v Klatovech. Jeho matka pocházela z klatovského měšťanského rodu Kiewegů. Tady vystudoval gymnázium. V roce 1873 odpromoval na Vídeňské univerzitě a začal pracovat jako asistent na porodnické a gynekologické klinice ve Vídni. V roce 1887 byl jmenován řádným profesorem české lékařské fakulty v Praze a přednostou 1.pražské gynekologické a porodnické kliniky v Praze. V roce 1905 byl jmenován dvorním radou, byl nositelem rakouského císařského řádu Železné koruny III. třídy a komturského řádu Franze Josefa I., komturem portugalského řádu Kristova. Věnoval se léčbě močovodu, močového měchýře a dělohy. Patřil k průkopníkům urogynekologie a svými úspěchy dosáhl světové proslulosti mezi odbornou veřejností. Zemřel 7. října 1914 v Praze.

img_8246.jpg

img_8247.jpg

img_8248.jpg

img_8249.jpg

img_8383.jpg

Pod hrobem MUDr. Karla Pawlika, ale ne již při zdi, ale „přes uličku“, najdeme hrob s půvabnou sochou dívky s růžemi, alegorií smrti v mladém věku. Socha patří do souboru náhrobních prací, které vytvořil místní sochař Vilém Glos. Vytvořena byla pro Karličku Spalovou, dceru místního hostinského z nádraží, Ondřeje Spaly. Karlička zemřela roku 1920 ve věku 21 let. Zajímavostí je, že stejná socha dívky s růžemi je dnes na ostrůvku rybníka v Městském parku-Mercandinových sadech. Sochu daroval městu Okrašlovací spolek. Za jakých okolností se tak stalo, dnes již není známo.

img_8243.jpg

img_82452.jpg

Sochař Vilém Glos se narodil v roce 1880 u Nové Paky. Vyučil se u místního sochaře a kameníka Antonína Suchardy ml., otce známých sochařů Vojtěcha a Stanislava Suchardových. Poprvé se v Klatovech objevil před 1.světovou válkou, kdy zde pracoval na výzdobě děkanského chrámu, který zrovna procházel regotizací. Pro kostel vytvořil dvě konzoly s hlavami Adama a Evy na hlavním vchodu. Po skončení práce v Klatovech odchází do Bulharska, kde pracoval na výzdobě monumentálního chrámu Alexandra Něvského v Sofii. Snad zde založil i sochařskou dílnu, která dodávala práce k výzdobě chrámových portálů. Na počátku 1.světové války byl však zatčen kvůli protirakouským protestům. Propuštěn byl v roce 1917. Po válce, v roce 1920, se vrátil do Klatov. Začal zde pracovat v kamenosochařském závodě Vojtěcha Ptáka. Pracuje na pomníku padlým vojákům v Dolanech. V roce 1922 vytváří své nejslavnější dílo, legionářský pomník umístěný v Mercandinových sadech. Pomník v době 2.světové války zanikl. V Klatovech se oženil a v roce 1924 se osamostatňuje a věnuje se pomníkům padlých v 1.světové válce a náhrobkům. Jeho práce najdeme hlavně na Klatovsku a Domažlicku. Zemřel v roce 1939.

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

High Blood Insist upon associated with older people

(AGeoxChele, 8. 10. 2018 6:19)

Pression arterielle est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang tout au long vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/pharmacie-en-ligne-cialis-5mg/

Blood Pressure - Taylor & Francis Online

(ADieniockerync, 29. 7. 2018 0:28)

Torsion bras de quelqu'un est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre manque de sensibilite bat, il pompe le sang par vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-pour-femme-effet/