Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. Řada hrobů vlevo od kříže - spodní část starého hřbitova

Od kříže pak směrem vlevo k bývalé márnici začíná řada 33 hrobů při hřbitovní zdi.

Na začátku řady najdeme hrob rodiny Pechmanovy.

Pohřben je tady Tomáš Pechman – sochař a kameník (1849-1918). V době okolo přelomu 19. a 20.století působily v Klatovech 2 kamenické firmy. Vojtěch Pták provozoval svoji živnost od roku 1897. Hlavní provozovna měla sídlo na Husově náměstí. Firma měla i své vlastní lomy na Kolinecku. Podnikání rozšiřoval, dopadl však nakonec „špatně“. Podnikání skončilo a Pták odešel do Prahy, kde i zemřel.

V Klatovech měl konkurenta v podobě kamenosochařského závodu Tomáše Pechmana. Ten své podnikání zahájil dříve než Pták, už v roce 1880. Provozovnu a sklad pomníků a náhrobků měl podnik u mostu na Husově náměstí. Později k sobě přibral i syna Josefa. Pechman mladší se v tisku musel bránit pomluvám, které zpochybňovaly jeho oprávnění k podnikání. Více viz. příloha č.3 z http://klatoviny.blogspot.cz/2012/01/konec-kamenosochare-vojtecha-ptaka.html

Dalším pohřbeným je Adolf Pechman – Smolák. Narozen byl 29.10.1882 v Plzni, zemřel roku 1957. Byl redaktorem Klatovských listů, vlastivědný a hudební spisovatel Klatovska a beletrista.

Kromě nejstaršího českého listu Šumavan začaly v roce 1882 vycházet Klatovské listy. V roce 1890 nastala situace, kdy Klatovské listy byly přeměněny na čtrnáctideník a v týdenní periodě se střídaly s Pošumavskými listy. Stejně tak se list Šumavan střídal s listem Úhlavan. Důvod byl takový, že politické články bylo povoleno psát pouze deníkům, čtrnáctideníkům a nebo těm, kteří složily peněžitou kauci.

img_8289.jpg

img_8290.jpg

Naproti Pechmanovu hrobu najdeme pomník rodiny Smahovy. Bronzový portrétní reliéf mladého chlapce Vlastimila Smahy zasazený v černé žulové desce vytvořil plzeňský sochař Otakar Walter. Jedná se o jednu ze dvou jeho realizací na místním hřbitově.

Pro Klatovy dále O.Walter vytvořil pamětní desku osvobození Klatov americkou armádou odhalenou v roce 1946 na průčelí klatovské radnice. Už v roce 1950 byla odstraněna a roztavena. Byla však vytvořena její replika a v roce 1969 vrácena na fasádu radnice. Posléze však byla sundána a na radnici se definitivně vrátila až v roce 1990.

Otakar Walter (1890-1963) se narodil v Praze v sochařské rodině. Už v roce 1891 Walterovi bydleli v Plzni, kde otec – sochař dostal práci. V té době v Plzni působil stavitel Rudolf Štech, na jehož stavbách prováděl sgrafita Mikoláš Aleš a právě otec O. Waltera je jako sochař doplňoval plastickými doplňky. Po studiích na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Stanislava Suchardy se vrátil do Plzně a Plzni zůstal věrný po celý život. Po škole pracoval v otcově ateliéru. Jednou z jeho prvních zakázek byla ornamentální výzdoba Obchodní akademie v Plzni. Dále vyzdobil Měšťanskou školu ve Starém Plzenci nebo později Masarykovu základní školu na Jiráskově náměstí v Plzni. V Plzni začal učit na odborné pokračovací škole, po válce na keramické škole při stavební průmyslovce. Roku 1935 se přestěhoval do nového ateliéru v Čechově ulici u Borského parku s vyhlídkou na Šumavu. Po válce se zabýval zejména pomníky padlým, podobiznami, plaketami pro náhrobky a pamětními deskami. Prý to byl člověk až pověstně skromný a plachý.

img_8386.jpg

img_8387.jpg

Když pokračujeme dále ve směru k bočnímu hřbitovnímu vchodu, po levé ruce u zdi je hrob významné klatovské rodiny hudebníků Kličků. Muzikantské nadání se v rodině dědí snad už šestou generaci.

Prvním pohřbeným je Jan Klička (1799 – 1885), houslista děkanského kostela v Klatovech a otec Mansveta Kličky (1829-1887). Mansvet se vyučil sklářem. Za podpory svého příbuzného Leopolda Měchury se mohl věnovat i hudbě a zpěvu. Jeho dům se stal střediskem umělců a literátů. Založil pěveckou školu. Byl ředitelem kůru, varhaníkem, učitelem zpěvu na gymnasiu a sbormistrem pěveckého sboru Šumavan.

 

Třetí a nejvýznamnější osobností z rodu Kličků je Josef Klička (1855-1937). Už jako malý se učil hrát na housle. Hru na housle později i studoval na pražské konzervatoři. Jako houslista se i živil. Hrál v divadelním orchestru. Současně však studoval i varhanní hru. Na varhany hrál v kostele sv. Trojice v Praze, v Emauzském klášteře a Rudolfinu. Hru na varhany později pak učil na pražské konzervatoři. V letech 1892 až 1895 na pražské konzervatoři zastupoval Antonína Dvořáka, který v té době pobýval ve Spojených státech amerických. Byl také činný jako hudební skladatel. Skládal sborové písně, kantáty, orchestrální díla, komponoval i pro harfu, nejvíce však proslul jako skladatel velkých novoromanticky laděných skladeb pro varhany. Napsal i komickou operu podle francouzské veselohry „Spanilá mlynářka“, která měla premiéru v roce 1886 v pražském Národním divadle. Důchodový věk od roku 1924 trávil v Klatovech, kde také zemřel. V tomto období pobýval často na letním bytě v Chudenicích.

Jeho syn Josef Klička mladší se narodil v roce 1889 v Praze a zemřel v roce 1978 v Klatovech. Vystudoval v Praze gymnázium a hru na varhany. Působil jako vojenský kapelník v rakouské a rumunské armádě. Učil hudbu na rumunských, maďarských a německých školách. Do Čech se vrátil v roce 1947 a vyučoval na hudebních školách a Rumburku a v Klatovech. Věnoval se literatuře k výuce hudby. Psal hlavně chrámové skladby, písně a sbory.

img_8326.jpg

img_8390.jpg

O pár hrobů dále, vlevo při hřbitovní zdi, stojí výpravná žulová hrobka s bronzovým reliéfem Boha Otce. Patří klatovské stavitelské rodině Horákových.

Ing. Karel Horák (1873-1940) byl jedním z nejvýznamnějších stavitelů Klatov. Narodil se v Cheznovicích u Rokycan. Po ukončení měšťanské školy se věnoval zedničině. Pak vystudoval průmyslovou školu v Praze. Pracoval jako asistent v několika pražských stavebních kancelářích. Po složení stavitelských zkoušek si otevřel svoji vlastní kancelář v Lounech. Po 2 letech přesídlil do Klatov. V Klatovech je podepsán pod většinou stavebních realizací té doby. Provedl stavbu Městské spořitelny. Vypracoval projekt a postavil Obecnou měšťanskou školu chlapeckou na Husově náměstí. Přestavěl městskou radnici. Provedl stavbu sokolského stadionu pod Hůrkou. Spolu s jinými firmami stavěl budovu klatovského soudu a budovu okresního úřadu.

Postavil v Klatovech i celou řadu domů a soukromých vilek. Například to byla vila lékaře Antonína Salzmanna z roku 1906 v Hostašově ulici čp.152. Na ní se ale podílel i architekt Josef Fanta. Sgrafita na ní provedl klatovský malíř Josef Čejka. Další sgrafita pak Josef Čejka provedl na vile poštovního konferenciéra Václava Sedláčka v ulici Národních Mučedníků čp.157. Vila z roku 1909 je opět prací Karla Horáka. A další 2 vily pro rodinu továrníka Václava Kusého postavil ve Voříškově ulici čp.205 a vedle stojící vilu ve Dvořákově ulici čp. 206 v roce 1906. V roce 1910 si postavil rodinnou vilu v Kličkově ulici čp. 54. Téměř svůj celý profesní život pracoval v duchu geometrické a florální secese. Touto svojí rodinnou vilou se přiklonil více ke geometrické moderně. Vedle ještě postavil ve Šmeralově ulici vilu čp.158 pro báňského radu Petra Götze v roce 1910. Nedaleko vlakového nádraží pak postavil vilu v roce 1909 v Cibulkově ulici čp. 216 majitele zahradního velkozávodu Františka Spory.

Před 1.světovou válkou zakoupil od Dr. Maška cihelnu. Jednalo se o cihelnu v Lubech. V roce 1914 byl povolán do války. Při bojích o pevnost Přemyšl v roce 1915 byl zajat a pak vstoupil do vznikajících legií v Rusku. Zpět domů se vrátil až roku 1920. Před válkou zakoupenou cihelnu předělal na moderní kruhovou. Po válce se vrátil ke stavební činnosti: Postavil např. kasárna v Domažlicích a Rakovníku, v Karlových Varech stavěl gymnázium a internát, v Lounech palác Legiobanky. V Klatovech postavil továrnu na kůže firem B. Singer ( později Kozak) a valnou část továrny na textilie fy. I. I. Bruml (dnešní Klatex).V Masarykově ulici čp. 293 v roce 1931 pak postavil podle svých návrhů nájemní dům s malými obecními byty. Vedle stojící rohový dům čp.294 opět s nájemními byty provedl podle Horákových plánů mladý architekt Václav Beneš v letech 1931 – 1932.

V roce 1937 probíhala výstavba úseku řopíků (viz. pozn.1) pod označením E-26 Klatovy. Bunkry byly stavěny stavební firmou Ing. Karel Horák. Z celkového počtu 75 bunkrů se podařilo vybetonovat 59 objektů. Druhá linie byla označena jako Úsek 176. Naplánováno bylo 47 bunkrů. Firmě Ing.Karla Horáka se podařilo dokončit 14 objektů. Většina vybudovaných pevnůstek byla za okupace zničena vyhozením do vzduchu. Stavitel Horák zemřel v září 1940 v klatovské nemocnici ve věku 67 let.

V době smrti Karla Horáka st. v roce 1940 vedl rodinný podnik s kruhovou cihelnou už 2 roky jeho nejstarší syn jménem také Karel. Mezi stavby ing. Karla Horáka ml. (1899 -1965) patří nájemní dům Celestýny Blumenštenglové ve Vídeňské ulici čp. 308 z let 1939 – 1940. Karlu Horákovi ml. byla v roce 1948 rodinná stavební firma znárodněna a začleněna pod Okresní stavební podnik. Tam také Karel Horák pracoval. Spolu s manželkou Lídou, oční lékařkou, bydleli na náměstí v Klatovech, v domě čp. 168.

Autoři hrobky rodiny Horákovy jsou architekt Josef Fanta se sochařem Čeňkem Vosmíkem. Signatura „Vosmík“ je čitelná v bronzovém reliéfu Otce Boha, v pravém dolním rohu. První pohřbenou byla Horákova manželka Marie, která zemřela v roce 1916. Tedy v době, kdy byl ing. Horák mimo Klatovy. Návrh hrobky tedy mohl být pořízen ještě před 1. světovou válkou, kdy v Klatovech přišel do styku s architektem Josefem Fantou a sochařem Čeňkem Vosmíkem při renovaci klatovského děkanského kostela či při stavbě Salzmannovy vily v roce 1906 -1907. (Hostašova čp.152, naproti muzeu). Realizace hrobky však mohla proběhnout až po návratu z války.

pozn.1 : z wikipedie : Lehké opevnění vzor 37 (lidově řopík) je železobetonová pevnůstka lehkého opevnění budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení „řopík“ vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám.

img_8328.jpg

img_8384.jpg

img_8392.jpg                                                    

img_8391.jpg

V červenci roku 1918 vyhořela na klatovském náměstí historická radnice. Tehdejší starosta Hostaš požádal o rekonstrukci opět architekta Josefa Fantu, s nímž se znal již z doby, kdy zde prováděl opravu děkanského (dnešního arciděkanského) kostela. Oprava kostela probíhala dlouhou dobu v letech 1889 -1908. Umělecká výzdoba se soustředila až do posledních let opravy.

Fanta navrhl přestavbu radnice v neorenesančním slohu. Způsobil tak vlnu nevole, neboť navrhl stavbu v tehdy „již nemoderním a zastaralém“ neorenesančním slohu. Na architektovu stranu se postavil uznávaný klatovský malíř a konzervátor prof. Ferdinand Vaněk. Jak k výzdobě děkanského kostela , tak k výzdobě přestavěné radnice Fanta přizval svého stálého spolupracovníka sochaře Čeňka Vosmíka.

Josef Fanta (1856-1954) byl především architekt, autor mnoha odborných publikací, návrhář nábytku, památkář. V počátcích kariéry tvořil ve slohu neorenesančním, později se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury.  Po studiích se stal asistentem architekta Josefa Zítka na stavbě Národního divadla. Je autorem novorenesanční lampy, která dodnes před divadlem stojí. K jeho významným architektonickým počinům se řadí např. budova současného Ministerstva průmyslu a obchodu. Podílel se také na návrhu vstupní haly Hlavního nádraží v Praze. Mimopražským Fantovým dílem je Mohyla míru na bojišti bitvy tří císařů u Slavkova, na návrší u obce Prace u Brna.

Čeněk Vosmík (1860-1944), významný sochař a jeden z nejlepších restaurátorů své doby se narodil v Humpolci. Nejprve se u svého otce vyučil kolářem. Pak odešel do Prahy na zlatnickou školu a odtud dále do Vídně na Akademii výtvarných umění. Když se vrátil do Prahy, pomáhal s plastikami pro Národní muzeum. Se sochařem Myslbekem spolupracoval na soše koně k pomníku sv. Václava. Vytvořil mnoho děl s náboženskou tématikou, např. monumentální sochu Krista na Hostýně, práce pro chrám v Želivě. Ve své samostatné tvorbě rád pracoval na lyrických dílech s náboženskou tématikou plných melancholie a smutku. Vosmík se velmi často věnoval i funerální plastice, známé jsou náhrobky na Vyšehradském hřbitově nebo náhrobky v rodném Humpolci. Po Praze a rodném Humpolci jsou Klatovy třetím městem, pro které vytvořil větší počet sochařských prací. Na zdejším hřbitově jsou určitě jeho dílem reliéfy na náhrobcích stavitele ing. Karla Horáka a doktora Karla Pawlíka. Na obou reliéfech lze najít  Vosmíkovu signaturu.

 

Cestou dále narazíme na secesně ztvárněný pomník rodiny Mašků. Tady našel svůj poslední odpočinek MUDr. Alois Mašek (1859–1912), klatovský rodák a v letech 1898-1912 starosta Klatov.

Pocházel z klatovské mlynářské rodiny. Studoval klatovské gymnázium a medicínu ve Vídni. Vstoupil do srbské armády, sloužil jako polní lékař, posléze se stal ředitelem vojenské nemocnice v Niši. Po vystoupení ze srbské armády léčil jako praktický, později železniční lékař v Klatovech. Jako klatovský starosta se zasadil o zřízení  městského  vodovodu, projekt kanalizace, regulaci vodních toků a vznik městských jatek. Za jeho úřadování byl založen městský park Na Hůrce, zavedeno elektrické osvětlení a postaveny nové budovy měšťanské školy a městské spořitelny. Zasloužil se o postavení Okresní veřejné nemocnice v Klatovech. Zemřel rok před jejím otevřením.

Žulová hrobka rodiny Maškovy vznikla nejspíše až po roce 1912, po úmrtí MUDr. Aloise Maška. Je jednou ze 4 realizací pomníků, které na místním hřbitově provedli architekt Josef Fanta spolu se sochařem Čeňkem Vosmíkem. MUDr. Alois Mašek byl starostou právě v době, kdy v Klatovech architekt Fanta (se sochařem Vosmíkem) prováděli opravu děkanského kostela ve spolupráci s místním stavitelem Ing. Horákem. I Horákova hrobka patří k pomníkům navrženým dvojicí Fanta a Vosmík. A snad právě Horák prováděl realizační práce na pomnících.

Jak již bylo výše zmíněno, Fanta byl pozván do Klatov na doporučení stavitele Josefa Hlávky, aby zde vedl druhou fázi oprav ( od roku 1898) děkanského kostela. Opravu pojal jako přísnou puristickou regotizaci, jejíž cílem bylo vrátit kostelu vzhled, jaký je vyobrazen na Willenbergově rytině z roku 1602. Nikoho proto nemůže překvapit, že na Maškově secesním pomníku použil nápis v pseudogotickém lámaném písmu : "Hrobka M. U. / Dra. Aloise Maška". Takové písmo najdeme i na rodinné hrobce prof. Ferd. Vaňka, dalším ze 4 pomníků dvojice Fanta – Vosmík na místním hřbitově.

img_8238.jpg

img_8319.jpg

img_8240.jpg

Následuje hrob rodiny Petersovy. Karel Peters se narodil 8. 4. 1879 v Třebýcině u Měčína. Zemřel 19.2. 1968 v Klatovech.

V Klatovech byl učitelem, ředitelem gymnázia a starostou, kronikářem.

V době 1. světové války, kdy působil jako učitel na gymnáziu, se podílel na formování klatovské „mafie“ - protirakouského spolku klatovských občanů. Sehrál také významnou úlohu při formování československého státu 28. října 1918 v Klatovech. Ve školním roce 1926/1927 se stal ředitelem gymnázia. Z tohoto postu odešel v roce 1939. V Klatovech se stal předním demokratickým politikem. Zajímal se místní historii, působil i jako městský kronikář. Napsal práci „Dějiny jezuitské koleje v Klatovech“. Jako starosta Klatov působil v letech 1923 – 1927. Za jeho volební období se podařilo např. dokončit stavbu školy u parku, dokončit přestavbu radnice, začít stavbu krajského soudu.

img_8410.jpg

img_8411.jpg

Směrem dále k bývalé márnici má hrobku rodina Tomáškova – rodina akadem. malířů a učitelů.

Jan Tomášek se narodil 7.12.1886 v Němčicích u Klatov. Studoval na pražské AVU u malíře Františka Ženíška. Pak pracoval jako restaurátor a malíř obrazů i fresek v Praze. Učil na škole v Mochtíně, kde v srpnu roku 1911 namaloval na průčelí zdejší školní budovy obraz „Komenský poučuje mládež“, který je na škole dodnes. Byl povolán do války, kde sloužil v c. k. armádě jako nadporučík pěš. pl. č. 75. Dne 16.2. 1916 podlehl válečnému zranění. Zemřel v Praze. Jako příslušník armády měl ze své pozůstalosti v klatovském muzeu výstavu studií portrétů, obrazů a aktů. Jeho obraz „Kristus na kříži“ je ve sbírce muzea.

Josef Tomášek se narodil 5.5.1899 v Újezdě u Klatov. Věnoval se malbě, grafice a zejména ilustrátorství pohádek a knih pro děti. Zajímal se o Podkarpatskou Rus, byl členem sdružení malířů Podkarpatské Rusi. Byl spolumalířem „Slovanské epopeje“ malíře A. Muchy. Jako bratr autora Jana Tomáška v r. 1936 opravil obraz na školní budově v Mochtíně. Původní nápis byl tehdy změněn na „ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA“. Zemřel dne 24.5.1967.

img_8236.jpg

img_82371.jpg

Budova bývalé márnice se dochovala do dnešních dnů. Před ní byl v roce 2014 instalován zvukový průvodce, který návštěvníky hřbitova seznámí s významnými osobnostmi Klatov zde pohřbenými a upozorňuje na umělecky cenné náhrobky. (Chyby – náhrobek Karla Horáka je chybně přisouzen sochaři Josefovi Malínskému, u rytce Jana Čejky je chybně fotografie malíře Josefa Čejky z roku 1917)

Na trávníku za zvukovým průvodcem, směrem k bočnímu vchodu na hřbitov, stojí malý památník připomínající, že zde byly uloženy ostatky klatovských rodin pohřbených původně v kryptě děkanského kostela. V letech 1898-1908 dochází k přestavbě děkanského kostela v duchu neogotiky (arciděkanským je až od roku 1933). Oprava byla prováděna pod vedením známého stavitele Josefa Fanty. V té době byla otevřena krypta vyplňující prostor pod presbytářem. Nalezeno tam bylo asi 100 poničených rakví. Uvažovalo se o úpravě hrobky a dokumentaci jejího obsahu, ale nakonec byly ostatky členů významných klatovských rodin v roce 1898 vyvezeny na hřbitov a uloženy naproti tehdejší márnici.

img_8295.jpg

                                                                                 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář